Pětadvacetiletá Američanka, která miluje Elvise Presleyho, Kurta Cobaina a Britney Spears, vydala druhé album Born To Die, které mělo změnit pop music a nabídnout světu lepší, hezčí a slušnější verzi Lady Gaga. Jak se to Laně Del Rey podařilo?
Kolem Lany Del Rey se vytvořil obamovský syndrom, upřela se na ni pozornost jako na symbol změny a navrácení kvality do žánru, kde (slovy básníka) jde o kvalitu především. Je totiž cosi prohnilého v království popovém a Lana měla vnést do společnosti Lady Gaga a Rihanny trochu toho půvabu, vznešenosti, snobismu i osobitosti.
Povedlo se? Tak napůl. Born To Die by totiž slušela EP verze, protože jde v podstatě pořád o to samé. Skladba co skladba nabízí variaci na totéž téma – (ne)šťastná láska bla bla bla. Textově je Lana snad ještě stupínek pod úrovní Lady Gaga; je přímá, předvídatelná, šestáková. Nedokáže vytvořit konzistentní a plastický charakter, kupí klišé nad klišé, takže je ve výsledku neuvěřitelná a přehnaně melodramatická. Český posluchač má jednu obrovskou výhodu – může texty ignorovat. Protože jsou v angličtině, neměl by to být tak velký problém; a do popředí se tak dostane to zajímavější, hudba.
Už pilotní singl Video Games lákal na nevšední zážitek, zároveň probouzel obavy z toho, že půjde o načančaný jednorázový vrz, který má navnadit na desku. A ouha, na albu je podobných vrzů daleko víc a z jednorázovky se tak rázem stává pokročilejší známost. Důkazem je titulní Born To Die. První skladba a zároveň vrchol aba zní jako mash-up Portishead a Beth Orton, atmosférou se blíží k ponurým raným nahrávkám freak folkařek CocoRosie a je rámována hutným, symfonicko-filmovým nánosem smyčců. Je to krásné, lehounce kýčovité, roztomile melancholické. Tohle funguje.
Problém je, že Lana použivá stejné aranže a postupy pořád dokola. Triphopová linka, luxusní orchestrální pozadí, agresivní bicí, čas od času basa jako vystřižená z Twin Peaks, to by měl Angelo Badalamenti radost. Všechny skladby jsou vypiplané, obsahují řadu drobností a detailů, které možná stojí za to objevovat, ale když jsou tam samoúčelně, tak poněkud postrádá logiku po nich znovu a znovu pátrat.
Písničky jsou sice skvěle vystavěné, ale v celkovém kontextu alba jim chybí určitý moment překvapení. Přitom by to Lana zvládla, jak naznačuje v Off To The Races, vokálně nejdivočejším pokusu dokázat, že přeci jen umí zpívat. Se zpěvem by to bylo na delší debatu, nemá cenu vracet se k fiasku v Saturday Night Live, faktem ale zůstává, že zpěv nejsou bůhvíjaké orgie. Lana má bezpochyby velký potenciál a je pouze na ní (a učiteli zpěvu), jak se s tím do budoucna popere.
Born To Die tvoří silné singly, které současná „zgagaizovaná pop music" potřebuje jako Christina Aguilera dietu. Jako celek ale Born To Die působí monotónně a těžkopádně, jako vystajlované umělecké porno. Krásné scény, netradiční výprava, pomalé a dlouhé záběry; chce to být rádoby jiné a lepší, ale je to pořád dokola a o tom samém.
2 komentářů:
Mě se její písničky líbí a jemi jedno že je to o neštastné lásce .Ona má vsobě velký dar pro tvorbu písní.Chci ji popřát hodně zdaru a at píše další hezké písně.
Má zajimavou barvu hlasu, která se hodí pro tento hudební styl laděný do melancholie.Cítím tam velký potenciál na kterém se dá pracovat.
Okomentovat