Takovýhle hudební fenomén tu dlouho nebyl, jestli tedy vůbec někdy. Po první desce americké zpěvačky Elizabeth Grant před dvěma lety neštěkl pes.
Na konci roku se – už pod uměleckým jménem Lana Del Rey – znenadání stala jedním z nejžhavějších nových popových jmen. Její unaveně ležérní singl Video Games hrála rádia a všechny velké hudební časopisy ji měly na titulce.
Aniž stihla tolik očekávanou a diskutovanou druhou desku (a první u velké společnosti) nazvanou Born To Die vydat, stala se Lana Del Rey po svém rozpačitém vystoupení v televizním pořadu Saturday Night Live rovnou i nejvíc nenáviděným novým hudebním jménem. Posměšky si vyslechla nejen kvůli intonaci, která jí naživo opravdu nevyšla, ale dokonce i pro své přeplněné rty, jež vypadají jak z kolagenu. Každopádně málokoho nechala chladným.
S takovými protichůdnými emocemi kolem dokola mělo album Born To Die o pozornost předem postaráno přímo královsky.
Už po jeho prvním poslechu je jasné, že přestože působí tak vypjatě a dramaticky, bublina Lany Del Rey by nemusela prasknout jako silikonové implantáty hollywoodských hvězd. Něco na ní je.
Do popového soundu vnáší neotřelý nebo minimálně dlouho neslyšený přístup, který nejlépe vystihla, když se sama přirovnala ke "gangsterské Nancy Sinatra".
Na baru v Twin Peaks
Zvláštně utahanou, filmovou náladu jejích písniček atmosféricky doplňují všudypřítomné smyčce a rozhýbávají efektní triphopové rytmy. Jejím rozpoznávacím znamením je pro dívku nezvykle nízko položený hlas a přepjatá melodramatičnost výrazu. Jako suverénní zpěvačka si v něm pohrává s hollywoodskými ženskými archetypy, střídá role i polohy. Překvapí, když se z hloubky nenásilně vyšplhá k sametově vysokým melodiím. Na rozdíl od živého vystoupení se na desce pěvecky doslova předvádí.
Lana Del Rey zaujme i dráždivými a leckdy "odpadkovými" texty využívajícími americké stereotypy. V písničce National Anthem třeba zpívá: "Prachy jsou důvod, proč existujeme," a v refrénu značně zvráceného love songu přezíravě provokuje: "Jsem tvoje národní hymna."
Je zřejmé, že Lana Del Rey je ze všeho nejvíc postava a hraje předepsanou roli s přepjatostí barové zpěvačky z městečka Twin Peaks. Přestože její autenticita písničkářky je zpochybnitelná, zas tak na tom nezáleží, protože dokáže zaujmout hudbou, která je pro současný mainstream netypická. Třeba proto, že se Lana Del Rey na celé desce ani jednou neusměje.
Její deska, na kterou se asi nejlépe hodí označení retro pop, není určitě bezchybná. Ale i s vědomím, že se autorsky podílela na všech písničkách, je v současné produkci osvěžující. Lana Del Rey má prostě strhující charizma padlého anděla popu.
1 komentářů:
Je velmi okouzlující má v sobě něco co ostatní lidé nemají její písničky jsou boží .Je nejlepší
Okomentovat